Slavní jihočeští olympionici

Kateřina Neumannová - běh na lyžích

1. místo ZOH Turín 2006 (30 km volne) | 2. místo ZOH Nagano 1998 (5 km klasicky), ZOH Salt Lake City 2002 (15 km volne) | ZOH Salt Lake City 2002 (kombinace) | ZOH Turín 2006 (skiatlon) | 3. místo ZOH Nagano 1998 (kombinace)

Legenda světového a nejúspešnejší bežkyně českého bežeckého lyžování kariéru spojila se Šumavou, kde závodila za VTJ Vimperk a pozdeji Duklu Liberec. K talentu a houževnatosti připojila dřinu u trenéra Stanislava Frühaufa. Ze šesti olympiád přivezla šest medailí. Poprvé startovala v roce 1992 v Albertville. V Salt Lake City 2002 původně skončila třetí a čtvrtá, po dodatečné diskvalifikaci dopujících ruských lyžařek se opoždeně dočkala dvou stříbrných medailí. Poté přerušila kvuli mateřství kariéru, a po návratu ukončila čekání na velké zlato triumfem na MS 2005. Rok na to ovládla olympijskou „třicítku“. V roce 2007, po dalším titulu mistryně světa, obdivuhodnou kariéru ukončila. Na kontě má i stříbro a dva bronzy ze světových šampionátů. Vyhrála 18 závodů Světového poháru a v celkovém pořadí byla dvakrát druhá. Sportovkyně roku CR 2006.Startovala také na letní olympiádě v Atlante 1996 na horském kole (18), má bronz z ME 1995 na MTB a také titul mistryně republiky v triatlonu.

Roman Turek - lední hokej

5. místo ZOH Lillehammer 1994

V hokejové brance vydržel až do svých 40 let. Má titul mistra světa z Vídně 1996 a bronz z MS v Mnichově 1993. V roce 1999 vyhrál s týmem Dallas Stars slavný Stanley Cup severoamerické NHL. Držitel Zlaté hokejky pro nejlepšího českého hokejistu roku 1994. Po začátcích ve Strakonicích spojil v roce 1986 život s Motorem České Budějovice, kde chytal do roku 1995. Pak byl sezonu v EHC Norimberk a devět let v NHL, kde hrál za Dallas Stars, St. Louis Blues a Calgary Flames. Dvakrát obdržel William M. Jennings Trophy pro brankáře, jejichž klub inkasoval v základní části nejméně branek. Pri stávce v NHL odehrál celou sezonu 2004/05 na jihu Čech a pomohl týmu k postupu do extraligy. V červnu 2005 rozvázal kontrakt v Calgary a hrál za České Budejovice (mj. vítěz základní části a semifinále play off 2007/08), kde v roce 2010 ukončil kariéru. Byl jedním z klíčových mužu, kteří v roce 2013 zachránili hokej v Českých Budějovicích po presunu extraligové licence a mužstva do Hradce Králové. Je prezidentem klubu ČEZ Motor České Budějovice.

Jan Jindra  - veslování

1. místo LOH Helsinky 1952 | semifinále LOH Melbour ne 1956 | 3. místo LOH Rím 1960

Poslední žijící člen legendární třeboňské čtyřky s kormidelníkem, kterou tvořil společně s Karlem Mejtou, Stanislavem Luskem, Jiřím Havlisem a kormidelníkem Miroslavem Korandou. S veslováním začínal krátce po 2. svetové válce na rybníku Svět v klubu VOSK Třeboň (Veslařský oddíl SK), který v té době dostal vysloužilou loď – ctyřku ze zrušeného německého klubu Regatta Praha. Vznikla posádka, která bez trenérského vedení vyhrála mistrovství ČSR 1951 a v květnu 1952 i olympijskou kvalifikaci. Na olympiáde pak neznámí mladíci z Třeboně porazili celý svet. K tomu přidali, už jako veslaři armádního ATK Praha, titul mistra Evropy 1953 a bronz 1954. Mistry ČSR byli v letech 1951 až 1954. Jan Jindra pak ze „čtyřky“ přesedl do osmiveslice, s níž na OH v Melbourne 1956 skončil v semifinále a z Říma 1960 přivezl, spolu se Stanislavem Luskem, bronz. Pak už v osmadvaceti ukončil kariéru, neboť sportem nemohl zajistit rodinu, a věnoval se civilní práci.

Jan Řehula - triatlon

3. místo LOH Sydney 2000

Senzační bronz v mladé vytrvalostní disciplíně, která byla do programu olympiády zařazena vůbec poprvé, získal „naturalizovaný Jihočech“ po uplavání 1,5 km, ujetí 40 km na kole a uběhnutí 10 km. Dorostenecký mistr republiky a vicemistrem Evropy 1991, dvojnásobný akademický mistr světa, druhý na ME mužů 1999. Na MS 2000 v australském Petrhu byl sice 17., ale v zemi zůstal a připravoval se na Hry. Na nich si ve vedru výborně rozvrhl síly a z 24. místa po jízdě na kole doběhl pro bronz. V únoru 2001 se při cyklistickém tréninku vážně zranil. Po návratu se věnoval i dalším formám triatlonu jako jsou Xterra (terénní triatlon) nebo Ironman (triatlonový maratón). Mistr Evropy týmu 2002, vítěz Iron Man Korea 2009. Trenér národního týmu Jižní Koreje (2005-11) a Austrálie (2011-14), kde se podílel na přípravě Erin Densham (bronz, OH 2012). Od podzimu 2014 je šéftrenérem české reprezentace a pracuje na projektu Triatlonové Akademie Plzeň.

Marta Daňhelová  a Marie Sýkorová - pozemní hokej

Obě patřily k oporám Meteoru České Budějovice v I. lize pozemního hokeje a při olympijské premiéře tohoto sportu získaly s týmem ČSSR senzačně stříbro. Ten patřil mezi outsidery, protože se na turnaj dostal až po odřeknutí některých zemí. Výkony na hranici možností mu ale zajistily 2. místo za Zimbabwe po výsledcích: SSSR 0:2, Zimbabwe 2:2, Indie 2:1, Rakousko 5:0, Polsko 1:0.

Marta Daňhelová – 123 startů v reprezentaci. 2. místo | LOH Moskva 1980. Odchovankyně Jitony Lišov, s Meteorem (1978-79 a 1980 -99) má 4 tituly a další se Slavií Praha (1979-80). Třikrát vyhrála i halový šampionát. Kariéru ukončila v roce 1999.

Marie Sýkorová – 135 startu v reprezentaci. 2. místo | LOH Moskva 1980. Odchovankyně Škody ČB (1968–75), s Meteorem (1975-93) má tři tituly mistryně republiky. Kariéru ukončila v roce 1993.

Vladimír Kocman - judo

3. místo LOH Moskva 1980

Věnoval se fotbalu, hokeji a kulturistice. K judu se dostal až v 17 letech v RH České Budějovice. Po gymnáziu narukoval do Dukly Bánská Bystrica, za níž zápasil i po skončení základní vojenské služby. Na cestě k olympijskému bronzu vyřadil v kategorii nad 95 kg mistra Evropy Nizozemce Adelaara a vynikajícího Poláka Rezska, pak sice podlehl pozdějšímu vítězi Parisimu z Francie, ale klíčový duel s Britem Radburnem vyhrál po chvatu ucimata na ipon před limitem. Šlo o první a zatím jedinou olympijskou medaili českých judistu. Ambice měl i na OH 1984 v Los Angeles, které země východního bloku bojkotovaly. Na „náhradním turnaji Družba“ skončil druhý. Zažil skvělou kariéru: 10 titulů mistra republiky, z MS má bronz (1981) a stříbro (1983), z ME bronzy z jednotlivců (1980 a 1983) a družstev (1984). Na akademickém MS byl druhý (1982). Kariéru zakončil v r oce 1985 jako zápasník VŠ Praha.

Václav Chalupa - veslař

2. místo LOH Barcelona 1992 | 5. místo LOH Atény 2014 | 5. místo LOH Atlanta 1996 | 8. místo LOH Peking 2008 | 11. místo LOH Sydney 2000 | 11. místo LOH Soul 1988

S veslováním začínal ve 13 letech v klubu VK Vajgar Jindřichův Hradec pod dohledem otce, úspěšného veslaře počátku 60. let, který ve dvojce s kormidelníkem startoval na olympiádách v Říme 1960 (opravné jízdy) a v Tokiu 1964 (5. místo). Na skif usedl v Dukle Praha po 11. místě párové čtyřky na OH v Soulu, kdy se rozhodl pro individuální disciplínu. Od sezóny 1989 patřil dvě desítky let do světové špicky. Ovládl řadu mezinárodních regat, vyhrál Světový pohár 1991, 1999 a 2000 ale na mistrovstvích světa byl „věčně stříbrný": 1989,1990, 1991, 1993. Stejně jako na OH v Barceloně. Na OH v Atlantě byl vlajkonošem české výpravy. Na olympiádě v Sydney onemocněl a přerušil tak dlouhou řadu finálových umístění. Kariéru ukončil v roce 2009.
Držitel ceny českého Klubu fair play za celoživotní postoj (2009) a Ceny Thomase Kellera za celoživotní přínos veslování, kterou uděluje Mezinárodní veslařská federace FISA (2012).

Jaromír Moureček - volejbal - paralympionik

3. místo POH Barcelona 1992 | 7. místo POH Atlanta 1996

S volejbalem začal ve 14 letech v Lokomotivě České Budejovice, s níž vyhrál titul mistra ČR (1968). Byl ve výběru reprezentace juniorů i mužů, hrál za Duklu Liberec a Škodu České Budějovice. Po vážné autonehodě v roce 1988 prišel o nohu. Ke sportu se vrátil o rok později, po výzvě telesně postižených volejbalistů - stojících, z týmu Mladost Bratislava. S ním získal tři bronzy na ME 1991, MS 1990 a paralympiádě v Barceloně pod hlavičkou ČSFR, kde byl i kapitánem. Od roku 1993 hrál za Slovan Svoboda Praha a českou reprezentací. S ní byl na třech evropských a dvou světových šampionátech a paralympiáde v Atlantě. V roce 2000 s aktivním hraním skončil. Sport ho naučil překonávat prohry, úctě ke kamarádum a bojovnosti. To se mu hodilo po té neštastné události, kdy doktor Pexa říkal: Hraješ pátý set, je to 13:13, tak bojuj! A povedlo se. I díky tomu stále pracuje a žije na plné pecky.

Petr Pavlásek vzpírání

6. místo LOH Mnichov 1972 | 6. místo LOH Montreal 1976 | 3. místo v trhu soupažném

Vzděláním právník, se sportem začínal v Týně nad Vltavou, kde studoval dvanáctiletku, věnoval se kanoistice a později vrhu koulí. Ke vzpírání se dostal na vojně v RH Praha. Byl prvním československým vzpěračem, který nadhodil 200 kg, v trojboji se dostal přes 500 kg, po zrušení tahu soupažného překonal v olympijském dvojboji bájnou hranici 400 kg výkonem 402,5 kg. Reprezentoval v letech 1967–1977. V kategorii nad 110 kg má 7 titulů mistra ČSSR v jednotlivcích a 2 v družstvech. V letech 1969–1976 byl na ME dvakrát na 4. místě, stejně jako na MS v Manile (1974). Vytvořil desítky národních rekordů. Zákulisní nominační tahanice ho připravily o olympiádu v Mexiku, v Mnichově byl šestý. V Montrealu díky neschopnosti vedení vzpěračské výpravy se stal obětí anabolického honu na vzpěrače z východního bloku, který inicioval generální sekretář světové vzpěračské federace. Přesto získal 6. místo a bronz v trhu soupažném. Oficiálně diskvalifikován nikdy nebyl. Umístění a medaile mu zůstaly . V prosinci 1993 se vrátil do Týna nad Vltavou, kde ukončil kariéru sportovce a později sportovního funkcionáře.

Dominika Červenková - moderní gymnastika

20. místo LOH Atény 2004

Jedna z nejtalentovanějších závodnic české moderní gymnastiky s ní začala ve čtyřech letech. Od přírody měla mimořádné tělesné dispozice, ohebnost, rozsah kloubu a pohyb. „Prišlo krásné hubeňoučké devčátko s dlouhými vlásky, sedlo si do špagátu, dalo si hlavu na zadek a bylo to jasné,“ říkala trenérka Ivana Pokorná. V 15 letech se dostala do seniorské reprezentace a na národním šampionátu skončila druhá ve čtyřboji a získala první titul s míčem. Na podzim 2003 byla na MS ve víceboji 17. a získala místo na olympiádě v Aténách, kde byla v české výpravě nejmladší. V poslední sestavě s kužely chybovala, a v kvalifikaci ctyřboje obsadila 20. místo. Mistryně ČR ve víceboji 2004, účastnice MS 2003 a 2005. ME 2004 a 2005 a Světového poháru 2005. Další kariéru ovlivnily problémy se zády – dva roky nezávodila a prišla o OH v Pekingu. Silou vůle se vrátila, ale v roce 2010 jako závodnice mateřského klubu SK MG Máj České Budějovice kariéru ukončila. Česko tak prišlo o výjimečnou moderní gymnastku, která dokázala i ve světě zaujmout svou přirozeností.

Antonín Procházka - volejbal


3. místo LOH Mexiko 1968

Nebýt problému s bydlením, jihočeský volejbal by neměl vynikajícího nahrávače, který jako hráč Škody (dříve Slavoje) České Budějovice získal stříbro na ME 1967 a bronz na olympiádě v Mexiku 1968. Právě kvůli bytu odešel koncem roku 1966 z Brna do jihočeské metropole, kde hrál dalších 12 let až do roku 1978. Dva roky ligový celek i trénoval (1985-87) a jako senior pomohl i k sedmi titulům mezi veterány. Talent měl od přírody. Dobře mu šla atletika i fotbal, s volejbalem začal až v patnácti jako mladší dorostenec. Reprezentoval v letech 1961–1969. Vynuceně skončil jako jeden z vůdců rebelie na OH, kdy hráči na protest proti okupaci země nepodali před zápasy ruce soupeřům z Polska, Bulharska a SSSR, jejichž vojska do ní vtrhla. Ze stejného důvodu ho svaz nepustil v roce 1970 hrát do Brazílie, kde už měl s klubem Santos podepsanou smlouvu a poté v roce 1988 do Belgie, kam měl jít trénovat. Dvojnásobný mistr republiky s
Duklou Kolín (1963) a Spartakem Brno ZJŠ (1965). V letech 1989-2008 funkcionář Klubu českých olympioniků a od roku 1990 předseda jeho jihočeské sekce. Člen Síně slávy českého volejbalu.

Tomáš Verner krasobruslení


18. místo ZOH Turín 2006 | 19. místo ZOH Vancouver 2010 | 11. místo ZOH Soči 2014

Bruslit začal v pěti letech v BK České Budějovice kvůli spolužačce ze školky Štepánce, která dělala krasobruslení a kterou miloval. Později vrátil českému krasobruslení hrdost i medaile a dokázal, že i jihočeský kluk se může dostat na vrchol: Mistr Evropy ze Záhřebu 2008, vicemistr z Varšavy 2007 a bronzový z Bernu 2011. Dvakrát mu v letech 2007 a 2009 těsně unikla světová medaile. Přirozený showmanem, který bavil a získával fanoušky. Svou kariéru označil za jízdu na horské dráze. „Prestože jsem se někdy při jízdách bál, tak tenhle sport zbožnuji. I proto jsem ho dělal tak dlouho. Podle mě to stálo za to, propadáky i vítězství. Naučil jsem se cizí jazyky, samostatnosti, potkal lidi, kteří mi pomáhali se vyvíjet i jako člověku. A za to jsem vděčný ,“ řekl.

 


 
Bookmark and Share
Chcete být prezentováni na těchto stránkách?
Zaregistrujte se a přidávejte informace o svých aktivitách, akcích i náměty na aktuality během jedné minuty.