První židovská rodina se usadila v Myslkovicích před rokem 1650, ale není známo, kdy přesně. Roku 1706 zde žily tři židovské rodiny a roku 1723 sedm židovských rodin. Roku 1850 žilo v Myslkovicích 65 židovských rodin (474 osob, tedy 55 % obyvatel vsi), což bylo nejpočetnější osídlení Židy v historii obce. Roku 1890 tu bydlelo 71 Židů (11 %) a roku 1930 již jen dvě osoby židovského vyznání.
Židovská čtvrť
Se nachází v západní části Myslkovic. Podobně jako v sousedních Tučapech se skládala ze dvou celků, oddělených od sebe rybníkem. Severně od rybníka stávala synagoga, jižně od rybníka špitál. Celkově bylo v obou židovských sídelních okrscích kolem 40 domů, z nichž většina je v přestavbách dodnes dochována. Zajímavá je budova školy čp. 90 se starými mřížemi.
Synagoga
Postavená zřejmě kolem roku 1770, která byla stavebně spojena s rabínským domem, byla po roce 1930 opuštěna, postupně devastována a kolem roku 1965 zbořena.
Hřbitov
Se nachází 750 metrů od zámku, na okraji lesa při značené turistické stezce. Založen byl v první polovině 18. století a z této doby pocházejí nejstarší náhrobky. Pohřbívalo se tu až do druhé světové války. Na hřbitově se nachází mnoho cenných náhrobků barokního a klasicistního typu. Z márnice zůstalo jen obvodové zdivo.
Zajímavost: Náhrobky Esterl, ženy Wolfa Schönbauma, z roku 1857 a Markuse Schönbauma z roku 1872 jsou zdobeny motivem smutečního stromu. Toto vyobrazení vychází ze židovské biblické tradice. V Bibli můžeme najít text „Debora, kojná Rebeky, byla pohřbena pod stromem, který Jákob nazval Dubem pláče.“ (Gn 35:8). V případě myslkovických náhrobků je navíc motiv stromu symbolem jména pohřbených.
Náhrobek Šmuela, představeného myslkovické židovské obce, který zemřel v 60. letech 18. století, je ve vrcholu zdoben motivem granátového jablka, jehož zrníčka nás informují o datu a měsíci jeho úmrtí. Zrníčka rozkrojeného granátového jablka symbolizují dobré skutky zemřelého, což potvrzuje i část epitafu: byl „plný micvot jako granátové jablko“.