Jednotlivé židovské rodiny se ve městě vzácně usazovaly již od první poloviny 18. století. Ve větším počtu se do Slavonic Židé stěhovali až po roce 1848, kdy dosáhli částečné rovnoprávnosti. Při sčítání lidu bylo zjištěno, že roku 1848 bydlelo ve Slavonicích 27 Židů (1,1 % všech obyvatel) a roku 1869 celkem 63 Židů (2,5 % všech obyvatel). Nejvíce jich tu bylo koncem 19. století: roku 1880 žilo ve městě 75 Židů (2,9 % všech obyvatel), roku 1910 dokonce 85 Židů (tj. 3,1 % všech obyvatel, což je maximum) a roku 1930 pak 50 Židů, tj. 2,3 % všech obyvatel.
Koncem 19. století si Židé v Dlouhé ulici zřídili synagogu, i když modlitebna tu musela být nepochybně již dříve – pravděpodobně již před rokem 1880 se nacházela v některém soukromém domě. Roku 1895 byla nahrazena větším sálem v novostavbě židovského obecního domu čp. 494 v Dlouhé ulici, která se nachází v severovýchodní části městského jádra při hradbách. Židovský obecní dům s modlitebním sálem byl postaven roku 1895 zásluhou zdejšího továrníka a obchodníka Lazara Stukharta, který na jeho stavbu věnoval pět tisíc korun. Modlitební sál byl otevřen 25. 6. 1895 slavnostní bohoslužbou, kterou vedli rabíni Dr. Nathan Frankl z Písečného a Dr. A. Morgenstern z Jemnice.
O modlitebním sále víme jen velmi málo: že v něm byl krásný svatostánek a ženská galerie. V přízemí domu byla společenská místnost náboženské obce a místnost slavonického chudinského a nemocenského spolku, v patře se nacházel byt kantora. Bohoslužby se v synagoze konaly do roku 1938. Po druhé světové válce budova sloužila jako sborový dům Českobratrské církve evangelické, po roce 1967 byla adaptována na byty a v té době byl modlitební sál v patře zrušen a rozdělen stropem na dvě podlaží.
Zajímavost: Židovský hřbitov ve Slavonicích nikdy nebyl – zdejší Židé byli pohřbíváni v Dolním Bolíkově, Starém Městě pod Landštejnem nebo Písečném.