V písemných pramenech jsou Židé v Táboře doloženi od konce 16. století. Roku 1618 bydlely ve městě dvě židovské rodiny, roku 1653 to bylo osm rodin a tento počet nesměl být překročen až do poloviny 18. století. Roku 1769 žilo v Táboře 18 židovských rodin, roku 1840 to bylo 212 osob židovského vyznání, roku 1880 celkem 495 Židů (6,6 % všech obyvatel města), roku 1900 pak 459 Židů (4,2 %) a roku 1930 už jen 311 Židů (2,1 %).
Ghetto v Táboře nikdy neexistovalo. Podle dohody se zástupci města mohli Židé bydlet kdekoliv ve městě s výjimkou náměstí a hlavní (Pražské) ulice.
Synagoga byla vystavěna v letech 1883–1885 mezi dnešními ulicemi Hradební a Na Parkánech. Bohoslužby se v ní konaly do nacistické okupace a za války i po válce byla využívána jako skladiště. Roku 1977 byla zcela zbytečně zbořena a dnes je na jejím místě parkoviště. Roku 1992 byla na sousední ohradní zdi odhalena pamětní deska připomínající existenci synagogy.
Starý židovský hřbitov byl zřízen roku 1634 na svažitém pozemku mezi dnešní Korandovou ulicí a dolní (nábřežní) částí Bechyňské ulice. Později byla jeho plocha několikrát zvětšena přikoupením dalších pozemků. Poslední pohřby se konaly kolem roku 1893, kdy byla plocha hřbitova zcela zaplněna. Roku 1941 byl tento cenný hřbitov zdevastován nacisty, všechny náhrobky byly odvezeny a po druhé světové válce byla plocha upravena na park. Dne 23. října 1955 byl v dolní části hřbitova odhalen památník obětem války v podobě kamenné knihy, roku 2002 tu byla nainstalována plastika s kamínky nesoucími jména obětí holocaustu.
Nový židovský hřbitov byl otevřen roku 1894 mezi dnešními ulicemi Československé armády, Kapitána Jaroše a Dukelských bojovníků. Pohřbívalo se na něm do roku 1941, celkově tu za dobu jeho existence bylo pochováno kolem 400 osob. V roce 1941 byl nacisty zcela zničen, náhrobky byly odstraněny a po válce byla zbořena obřadní síň. Jeho plocha je dnes upravena jako park a existenci hřbitova připomíná jen památník odhalený roku 1992 uprostřed travnaté plochy.