Předpokládá se, že Židé žili ve Volyni již před rokem 1500. Kolem roku 1650 bydlelo ve Volyni dvanáct židovských rodin, roku 1724 nejméně 18 rodin, v letech 1783–1811 průměrně 14 rodin, roku 1849 pak 27 rodin (asi 140 osob), roku 1880 celkem 142 Židů (5,1 % všech obyvatel), roku 1900 to bylo 135 Židů (4,3 %) a roku 1930 již jen 51 Židů (1,6 %).
Židovské domy – nejpozději do počátku 19. století vznikla kompaktní židovská ulička (dnes Žižkova ulice) se souvislou oboustrannou zástavbou, která se skládala z třinácti zděných domů (včetně obytné synagogy) a kolmo navazovala na jižní stranu dolního náměstí. Patrové domy jsou dodnes dochované v přestavbách. První synagoga neznámého stáří a podoby stála uprostřed západní strany Žižkovy ulice. Na jejím místě byla v letech 1838–1840 postavena druhá synagoga (dnes čp. 250). Patrová klasicistní budova je zdobena cenným empírovým průčelím: zajímavý je sloupový portikus i tympanon s reliéfní výplní znázorňující lvy držící korunovaný štít s hodinami a hebrejským nápisem.
Synagogální sál vyplňoval severní část budovy, v jižní části byla mj. škola a byty duchovních. Bohoslužby se v synagoze konaly do nacistické okupace. Po válce byl synagogální sál adaptován nejdříve na kino, později na diskotékový klub, a ženská galerie byla odstraněna. Další části budovy jsou dnes využívány jako hudební škola, prodejna textilu apod.
Židovský hřbitov na severním okraji města v ulici U Vodojemu, 350 m severozápadně od horního náměstí, byl založen někdy v průběhu 17. století, ale kdy přesně, není známo. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1689. V 19. století byl hřbitov několikrát zvětšen, naposledy se tak stalo roku 1870. Jedná se o cenný areál s mnoha náhrobky barokního a klasicistního typu a hrobnickým domkem z roku 1912, který tu byl postaven v době stavebních úprav hřbitova.